Houslistka

V dobré knize, obsahově i esteticky kvalitně zpracované, lze představit různé druhy umění. Je ale možné do literárního textu přidat navíc i hudbu, nebo dokonce divadlo? Sbírka básní Houslistka od Mileny Fucimanové takové štěstí má. Knihu vydalo banskobystrické nakladatelství PRO.
Spisovatelka, básnířka, překladatelka a středoškolská profesorka českého jazyka. Milena Fucimanová z Brna se při psaní veršů nechala inspirovat obrazy bratislavské výtvarnice s moravskými kořeny Květoslavy Fulierové, jejíž práce jsou charakteristické snovostí, nenápadně naznačovanými fantastickými motivy a tajemností.
Aby bylo možné mluvit o propojení více druhů umění, nesmíme opominout ještě jednu důležitou skutečnost. Fucimanová ze souboru takto vzniklých básní vytvořila divadelní představení, které mělo premiéru letos v květnu v brněnském Divadle hudby a poezie Agadir. Kromě veršů se pro inscenaci stala klíčová hudba, již pro tuto příležitost složil Ondřej Fuciman. Originální melodram se dočkal studiové zvukové nahrávky a tu nalezneme v podobě CD přímo u knihy. Záznam zpracovává obsah tak poutavě, že se vyplatí zahledět se při poslechu na obrazy Květy Fulierové a verše si předtím nebo poté přečíst samostatně.
Sbírka básní má čtrnáct kapitol jednotlivých rozkládacích listů, z nichž první, Úvod, a poslední, Závěr, obsahují slova výtvarnice. Svědčí o podobném vnímání světa u obou umělkyň, i když se zdá, že Fulierová píše jaksi smutněji, melancholičtěji. Všech dvanáct kapitol básnířky Fucimanové z tohoto vnitřního pocitu zásadněji nevybočují, na druhé straně dokáží přinášet optimismus a naději.
Básně jsou poskládány do formy podobné hudební skladbě. Ve druhé kapitole příhodně nazvané Dirigent je dívenka Květa vyzývána „vezmi své housle a následuj mne". Tím se před čtenářem odkrývá pestrý svět dalších básní, jež jsou jakoby uzavřenými melodiemi hranými na housle a čas od času přerušovanými skutečností. Fucimanová zdůrazňuje, že hudba je nástrojem k poznávání přírody, života a jeho krás. Do těch může patřit i představa zimní krajiny, hořícího domu nebo zkrvavělých nohou mořské panny, kterou její princ nakonec opustil. Takové a další pestré představy probouzí vlastní čtenářovy asociace a tu a tam se vracejí ke zcela obyčejným krásám života. Jistě, o žádnou „akční" četbu zde nejde, ale dobrodružství při čtení či poslechu zažít můžeme.
I když by sbírka na první pohled mohla působit přehnaně pateticky, rozvíjí autorka poetické motivy poměrně střízlivým jazykem, který se nevhodnému patosu snaží (většinou úspěšně) bránit. Možná právě díky tomu, že básně byly určeny k recitaci mladými amatérskými herci, je autorčin jazyk i ve vážných tématech mladistvý.
V závěru knihy je otištěn krátký dopis Květě Fulierové od hudebního mistra Emila Háby. Přeje výtvarnici hodně štěstí v životě, ale zároveň poznamenává, že všichni kumštýři mají své „trampoty". Kniha Houslistka téměř určitě nepřinese širokou popularitu a slávu ani autorce básní, ani malířce takový druh štěstí dnes kumštýře většinou nepotkává. Pokud však společné dílo zaujme zájemce o současnou uměleckou tvorbu, případně i další čtenáře, kteří by v moderním umění rádi znovu našli bohatost tvarů i významů a úctu k anticko-křesťanským hodnotám evropského člověka, věřím, že obě dámy budou spokojeny.
HELENA MICHKOVÁ