Curveball

Špionážní příběh s neúprosností antické tragédie

Iráčan Rafid Ahmed Alwan vystudoval chemické inženýrství a v roce 1999 uprchl z Iráku do Německa. Nepřál si zůstat v uprchlickém táboře, chtěl občanství, peníze, dobrou práci a velký mercedes. Po prvních výsleších upoutal pozornost pracovníků Spolkové výzvědné služby (BND). Tvrdil, že zná tajemství iráckého programu bakteriologických zbraní. V roce 1998 byly z Iráku vyštvány inspekční skupiny OSN a v té době převládající společenský postoj politiků, veřej-nosti i médií byl, že Saddám Husajn zbraně hromadného ničení vlastní a že je dobře skrývá. “Každý to věděl“. Potvrdit se to nedalo, a vyvrátit to skoro nikdo nezkoušel, kromě Saddáma samého. Tato hrozba se brala jako fakt, o němž po-chybovali jen nemnozí, a tak v mezinárodním společenství zakořenil oprávněný strach.
BND přidělila zdroji krycí jméno Curveball, což mimo jiné v baseballu znamená točený, s falší vržený míč, jehož dopad lze jen obtížně dopředu odhadnout. Curveball citlivě uhodl, jaká historka zapadá do přání doby a co udrží zájem o něj samého. A tak irácký uprchlík svým hostitelům začal postupně předávat informace o tom, jak se irácké biologické zbra-ně vyrábějí a přepravují v mobilních laboratořích na mohutných kamionech. Problém byl jednoduše v tom, že si své informace vymýšlel, aniž se na to před rokem 2003 přišlo. Přepis zestručněných závěrů Curveballových výslechů puto-val složitou cestou přes Zpravodajskou službu amerického ministerstva obrany (DIA) nakonec až do CIA. Mezitím došlo k útokům z 11. září 2001. Na konci příběhu stojí vystoupení ministra zahraničí Spojených států Collina Powella v únoru 2003 v Radě bezpečnosti OSN. Powell ukázal světu na obrázcích Curveballovy kamiony a jeden ze spouštěčů invaze do Iráku byl na veřejné scéně. V Iráku se posléze žádné stopy po bakteriologických kamionech nenalezly.
Bob Drogin je oceňovaný investigativní reportér pracující pro Los Angeles Times. Kauza jej zaujala a v roce 2007 o ní vydal knihu s názvem CURVEBALL: Spies, Lies, and the Con Man Who Caused a War (Curveball: Špioni, lži a pod-vodník, který zapříčinil válku). Jak je v americké novinařině zvykem, Drogin hovořil s řadou zdrojů a příběh má dobře podložen.
Nechci naznačovat – a nečiní to ani sám Drogin – že Curveball byl jedinou příčinou vstupu do války, která pravděpo-dobně neměla být. Ale tato komponenta vzniku války v řetězci příčin, důsledků i náhod je tu detailně zmapována. Podle mého názoru znamená případ Curveball zpravodajské selhání daleko významnější než proslulé „nezabránění útokům“ z 11. září. Zatímco předvídat útok je práce pro věštce, ověřovat získané informace je pro zpravodajské služby prazá-kladní úkol a povinnost.
Drogin velmi pečlivě popisuje jednání článků řetězce; aktérů, z nichž žádný (samozřejmě kromě Curveballa) nebyl podvodníkem a neuvedl přímou lež. Nechci vše předem prozrazovat, ale nejvýznamnější selhání spatřuji na straně BND. Spolková zpravodajská služba sice během roku 2002 a 2003 Američanům naznačovala, že Curvebalovy informa-ce nejsou ověřené, ale nic více; Američany k němu nikdy nepustila, ani neuvedla jeho identitu. Pracovníci BND prostě z logiky věci museli stát za svým, aby nezpochybnili svou předchozí činnost. Jak v americké zpravodajské komunitě příběh o bakteriologických kamionech stoupal výš a výš až do politicko-strategických výšin, jeho všeobecnému přijetí a následnému využití nemohli zabránit ani ojedinělí střízliví odvážlivci. Nejvyšší patra už nechtěla poslouchat.
Nevyhnutelnost hromadění drobných chyb jedinců a nastavení systému se jeví hrozivě, jako příběh antické tragédie, v níž osudu nelze vzdorovat. Čtenář, který po knížce sáhne, většinou dopředu rámcově ví, o jaké události šlo a jak to dopadlo. Přesto se knížka čte jako nejnapínavější detektivka. Čtenář se dozví i detaily, které o zpravodajských službách málokdy vyjdou najevo; např. jak vznikají a putují zpravodajské písemnosti; jak probíhá informační tok; nebo jaké příčiny přimějí skupiny uvnitř jedné organizace k rivalitě a soupeření. Odkrývání pravdy od roku 2004 a konverze dříve zarputilých „věřících v kamiony“ je rovněž nesmírně poutavou částí knihy. Považuji tuto knížku za jednu nejvýznam-nějších, jaké jsem z oboru činnosti zpravodajských služeb četl. Může dokonce mít roli téměř učebnice pro manažment současných tajných služeb – názorně představuje celou škálu pochybení, kterých je třeba se napříště vyvarovat.
Máme možnost uvítat překlad této knížky do slovenštiny. Nakladatelství PRO z Banské Bystrice nalezlo pro překlad člověka z nejpovolanějších. Roman Mezencev, slovenský mikrobiolog, byl jedním z pracovníků mise UNMOVIC v Iráku. Překlad je zdařilý a čtivý. Nepatrné výtky ke zpravodajské terminologii neuvádím, abych nebyl za nenapravi-telného hnidopicha. Mrzí mne sice, že vydavatel vynechal poznámkový aparát o zdrojích (sám jsem jej v originále viděl a považuji za poctivý), ale uznávám, že běžný čtenář jej postrádat nebude.

Petr Zeman, bývalý ředitel ÚZSI

http://www.reflex.cz/Clanek35657.html

Iráčan, který vodil za nos několik tajných služeb

Mohl to být pěkný špionážní román. Možná by kritici autorovi vytýkali, že některé scény jsou přitažené za vlasy, ale i tak by museli uznat, že odvedl dobrou práci. Kniha Curveball se navíc čte velice lehce. Vlastně je na ní děsivá jenom jedna věc – vše, co popisuje, se skutečně stalo. A nutno dodat, že knihu výborně přeložil Roman Mezencev, který před válkou působil jako zbrojní inspektor OSN v Iráku.
Novinář z Los Angeles Times Bob Drogin odvedl skvělou práci, aby osvětlil pozadí informace o mobilních „výrobnách“ biologických zbraní, která posloužila jako jeden z argumentů pro zahájení invaze do Iráku. Byť role iráckého chemika a informátora Rafida Ahmeda Alwana byla zmíněna v řadě článků a knih, úplný popis toho, co se stalo, by měl být součástí učebnic, jak by neměly pracovat zpravodajské služby.
Curveball označuje v baseballu faleš – hod, který se stáčí doprava nebo doleva. Curveball bylo krycí jméno Rafida Ahmeda Alwana, který utekl v roce 1999 do Německa a začal spolupracovat s tajnou službou BND. Pod tímto jménem jej původně vedli Američané, kteří dostávali zprávy z jeho výslechů. Jak se ukázalo, šlo o tak trefné krycí jméno, že se k jeho autorství dodnes nikdo nepřiznal.
Alwan výměnou za lepší život vyšetřovatelům popisoval tajný program výroby biologických zbraní (čerpal mimo jiné i z internetu). Tvrdil, že se jako chemik podílel na výrobě těchto zařízení, a i přes některé pochybnosti se z něj postupně stal jeden z nejvýznamnějších zdrojů. Asi si každý pamatuje nebohého ministra zahraničí Colina Powella, jak před Radou bezpečnosti OSN v roce 2002 ukazuje nákresy Saddámových pojízdných továren na biologické zbraně. Tyto informace pocházely od Curveballa a byť CIA tvrdila, že je má potvrzené i z dalších zdrojů, nebylo tomu tak.
Většinu informací z Alwanových výslechů dostávali i spojenci, ale vyslechnout jej nikdo nemohl. BND si ho žárlivě střežila. Američané jeho minulost nebyli schopni ověřit, respektive se ani příliš nesnažili. Pravda vyšla najevo až po válce – jeho spolužáci o něm hovořili jako o dokonalém lháři, který byl vyhozen z práce a živil se mimo jiné jako taxikář.
Cena Droginovy knihy nespočívá ani tak v popisu toho, jak jeden irácký uprchlík dokázal vodit za nos několik tajných služeb. Důležité jsou detaily, které ukazují na zásadní selhání systému a lidí v něm. Jasně ukazují, co se stane, když převládne tzv. „groupthink“ (skupinové myšlení), když se vedení CIA stane součástí politiky, když jsou lidé nesouhlasící se závěry většiny vylučováni z rozhodovacího procesu, když jsou porušovány principy zpravodajské činnosti a když se přání stane nejenom otcem myšlenky, ale i činu. Drogin ukazuje, jak byla příprava na invazi do Iráku zfušovaná.

František Šulc

http://www.lidovky.cz/iracan-ktery-vodil-za-nos-nekolik-tajnych-sluzeb-f6m-/ln_noviny.asp?c=A090516_000085_ln_noviny_sko&klic=231562&mes=090516_0